pátek 1. listopadu 2013

Hornická desítka 2013

Vrchol sezóny mám za sebou, Ostravský maraton už asi ničím letos nepřekonám, ale osobák na desítku, to by se mi líbilo. Jenže za říjen jsem toho moc nenaběhal, tělo mi stále vysílalo signály, že něco není v pořádku. Opět se mi vrátil problém s zánětem okostic a takhle se moc trénovat nedá. Po vyběhnutí se několikrát hned vracím domů a psychika na tom taky není nejlépe. V půlce října si s Filipem zaběhneme celou trasu H10 v gradujícím tempu, nějak to oba vydržíme, ale mám pocit, že jsme si spíš uškodili, než připravili na závod. 

trénink s Filipem
V rámci závodního dne se koná i závod mílařů, kterého se měla účastnit moje žena - Gabča. Bohužel se několik dní před startem nachladila, takže měla po radosti. Vyzvedneme si společně tašku s trikem a startovním číslem, povzbudíme benjamínky, je teprve dopoledne a start hlavního závodu je až v odpoledních hodinách. Proto si skočíme ještě na oběd, je výborný, objednám si něco se špenátem bez výčitek, času mám přece dost, tělo to přece zpracuje raz dva.

Start mám kousek od domu, takže si dávám na čas, dobíhám už zahřátý, ale zažívám docela šok z toho množství lidí. Nějakým zázrakem se potkávám i s ostatními kolegy z týmu, atmosféra je fajn, ale teplota rychle klesá, chtělo by to běžet! A tak se konečně dočkáme, jenže zatím není kam spěchat, dav se pomalu dává do pohybu. Když už se řady běžců trochu roztrousí, popadne mě chuť závodit, stíhám jednoho človíčka za druhým a docela se mi daří probíjet se pořadím. Tep je asi moc vysoko, jsem zadýchaný až až, tempo netuším, zapomněl jsem nabít hodinky a než vystartujeme, jsou bez šťávy. První kolo kontroluji na časomíře, přijde mi to pomalé, ale necítím se na další zrychlování. Někde v polovině závodu se ozve oběd, a tak čekám, co se bude dít, trochu s tím vším zápasím a ztrácím koncentraci. V třetím kole se chytám spolužáka ze střední a společně bojujeme skoro až do cíle. S časem jsem spokojený, i když těch pár sekund mě mrzelo, mohlo to být pod 45min. Během roku jsem se dostal z 52-55min v sólo trénincích těsně pod 50 minut na jednom společném tréninku s Pepa teamem a teď další skok. A další...a další, to už se belhám domů, nohy opět bolí :-) .


Žádné komentáře:

Okomentovat