pátek 10. října 2014

Překlad: interview s Dusty Olsonem / Jez a běhej / Scott Jurek

Jedná se o volný překlad rozhovoru, může obsahovat nepřesnosti, budu rád za Vaše postřehy, opravy!

zdroj: http://www.outsideonline.com/outdoor-adventure/running/trail-running/Dusty-Olson-20120703.html



Dusty Olson - vodič Scotta Jurka, uznávaného ultra běžce

Dusty Olson byl vodičem Scotta Jurka od počátku jeho kariéry, a to za všech těžkých podmínek. Nyní se Olson dostává do popředí díky bestelleru "Jez a běh" od S. Jurka.

V cyklistice jsou vodiči nazýváni "super-domestique". Vláčí sebou láhve, dávají pozor na týmové jedničky a pokrývají útoky ostatních soupeřů. Občas dostanou možnost závodit sami za sebe - například, když dojde ke kolizi u týmové jedničky, objeví se problémy s dopingem, nebo pro nedostatek sil. Ve vzácných případech dochází ke střetu obou cyklistů, jako se stalo například u Grega Lemonda a Bernarda Hinaulta, kteří v tom měli zálibu.

I v běhání existuje podobná role, nazývaná "pacemaker", neboli vodič. Tito poskoci doopravdy nezávodí, především udávají tempo. A přestože bývají velmi rychlí, závody nevyhrávají ( vyjma maratonu v Los Angeles 1994 ) . Odměny v podstatě nedostávají, ale říká se, že bez vodičů by jen těžko docházelo k prolomení rekordů.

Pokud byste potřebovali vodiče, Dusty Olson je jedním z nejlepších. A jak to tak často bývá, Olson zůstává v pozadí legendy ultra maratonů Scotta Jurka. Kromě toho, že Olson byl vždy Jurkovým vodičem, jsou také starými přáteli. S vydáním knihy "jez a běhej" se začíná častěji skloňovat Dustyho jméno, který se dočkává uznání ze strany veřejnosti, ale za cenu větší popularity, kterou moc nemusí. Scott Rosenfield brzy po vydání knihy uspořádá rozhovor s Olsonem, aby prozkoumal hlouběji, jaké měli s Jurkem mezi sebou vztahy.

SR(Scott Rosenfield): Jurkovi jsi pomáhal jako vodič k jeho největším vítězstvím. Dokázal by to i bez tebe?
DO(Dusty Olson): Co se týče Scotta, řekl bych, že ano. Je velice silná osobnost. Rozhodně jsem mu pomohl, kdykoliv potřeboval, ale dokážu si představit, že by to zvládl i beze mne. Když přijde na lámání chleba, vodič závod nevyhrává, to závodník.

SR: Všude se dočteš o tom, jak ultra běžec zažívá těžké i slastné chvíle, ale o vodiči pomalu nikde ani zmínka.
DO: Nikoho nezajímá, čím si vodič prochází, pokud potřebuji vodu, nikdo mi láhve nenaplní. Já jsem ten, kdo Scottovi plní láhve, obstarávám mu jídlo. Pokud Scottovi dojde voda, dostane moji, stejně tak jídlo. Není to snadné dělat vodiče.

SR: Tvým snem nebylo stát se top ultra běžcem, přesto se ti podařilo v roce 1993 vyhrát Minnesota Voyager, 50-ti mílový závod v terénu. Změnilo to tvůj pohled na běhání?
DO: Ani ne, pro mě byl na prvním místě běh na lyžích. V té době jsem byl na 40. příčce v zemi. Dlouhým běhům jsem se věnoval pouze přes léto.

SR: Jurkovi kariéru nastartoval závod Voyager z roku 1994, ale tvé vítězství z předchozího roku nemělo stejný efekt u tebe. Jak to?  
DO:  Je zapotřebí mít na to buňky a také dostatek podpory na pomýšlení vstupu do elity. Koupil jsem dům v Duluthu, což byla chyba, tehdy mi bylo 22 let. Nikdo mi v Duluthu nedal práci, kterou bych se dokázal vhodně zaopatřit a zároveň naplno trénovat a soustředit se na závodění. Můžeš být sebevíc talentovaný, lepší než ostatní, ale pokud k tomu nemáš vhodné podmínky, těžko uspěješ.

SR: A kdy došlo k tomu, že jsi místo závodění začal dělat vodiče?
DO: Přes léto jsem se snažil vydělat si co nejvíc, abych tím pokryl zimu a mohl se věnovat hlavně lyžování. Moc jsem si nehlídal termíny závodů, takže se často stalo, že Scottův závod byl ve stejný den jako můj. Do toho opět práce, kterou jsem si musel nadehnat před Scottovým závodem, nebo naopak po závodě. Takže pomyšlení na vlastní závodění nepřicházelo do úvahy.

SR: Tak proč jsi v tomto začarovaném kruhu setrval?
DO: Chtěl jsem hlavně podpořit Scotta. Ze začátku bylo skvělé pozorovat jeho vzestup. Pamatuji si na záběry z MTV Sports, kde byl k vidění v té době skvělý ultra běžec Ben Hian a do toho se objevíme se Scottem, jak Benovi šlapeme na paty v Angeles Crest, jednalo se vůbec o první ultra závod, který jsem se Scottem běžel.

SR: Pokusil jsi se někdy skončit s rolí vodiče?
DO: Snaha tam byla. Navíc po vydání článku v Runner's World o našem rozpadu přátelství se Scottem, jsem měl v podstatě uzavřené cesty, má závodní kariéra neměla budoucnost a jednalo se o neplacenou "práci", s kterou nešlo seknout. Měl jsem mít možnost dostat část ze sponzorství a ostatních benefitů, ale bohužel se tak nestalo.

Ke konci už to bylo navíc docela únavné. Poprvé, kdy jsem s tím chtěl skončit, se objeví negativní článek v Runner's World, že se Scottem nejsem za dobře a podobné žvásty. K tomu Scott nezná odpověď "NE", jeho přítelkyně mi pořád volala a snažila se mě přesvědčit.

Dokonce i na pohřbu společného přítele se o to pokoušeli. On ale nepotřeboval vodiče, jednalo se mu hlavně o to, aby měl lidi kolem sebe. A k tomu měl svou přítelkyni, která ho uměla podpořit. K čemu bych tam měl být ještě já? Měl jsem co dělat v práci, kde jsem týdně odmakal 60 - 80 hodin.

SR: Článek, který jsi zmínil, je opravdu zavádějící. V čem se liší od reality?
DO: Jednalo se o úplný blábol, byli jsme pořád přátelé. K tomu byl spíš Scott velmi neodbytný a nedokázal přijmout fakt, že i já se musím nějak živit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že není jednoduché splácet dva domy. Navíc jsem byl také na vysoké sportovní úrovni, proč bych mu měl pořád sekundovat.

Scott byl přesto stále neodbytný, a tak jsem se mu začal trochu vyhýbat, bylo to velmi těžké období. Zvláště před závodem Western States, můj známý.. Pracoval jsem na střeše a to opravdu intenzivně, abych vše stihl do odjezdu ( s Jurkem ) a do toho mi zavolá kamarád. Měl nějaké problémy a chtěl si o tom promluvit, bylo to pro něj důležité. Makal jsem po nocích, takže jsem se mu chtěl ozvat až z letiště, ale to už bylo pozdě - vzal si život. Od té doby jsem se rozhodl, že musím začít žít jinak, věnovat se i jiným přátelům, než jen Scottovi.

SR:  Došlo za ta léta mezi vámi i k dalším vypjatým situacím?
DO: Zatímco jsem Scottovi obětoval čím dál víc pro jeho sportovní kariéru, můj rozpočet se moc nelepšil. Kromě toho, v posledních letech jeho manželství, jsem byl nucený se objevit na závodech pokud možno až na startu, jeho manželka mě zrovna dvakrát nemusela. Takhle jsem se třeba objevil 12 hodin před startem v Badwater. Těžko se dalo mluvit o nějaké aklimatizaci, kdy v Minnesotě bylo 15 - 20°C, zatímco se očekávalo, že poběžíme až v 55°C!

Scott mi nikdy nevyjednal smlouvu s firmou Brooks, ani s žádnou jinou. Já dostával boty přes Scotta a jeho sponzorskou smlouvu. Nikdy jsem si nevyjednal žádný kontrakt, třebaže se mi nabídky od různých firem hrnuly, ale Scott chtěl po mě, ať běhám v značkách jeho sponzorů.

SR: Jak jste na tom nyní se Scottem?
DO: Docela ze mě šílí, protože si nemůžu dovolit cestovat s ním kvůli představení jeho knihy veřejnosti. Chce po mě stále, abych se věnoval činnostem, které mě neuživí. Přesto můžu říct, že jsme pořád dobří přátelé.

SR: Co v knize není uvedeno?
DO: Pokud v knize ani v jedné z kapitol není uvedeno, že zastavoval co 100 metrů, aby si odskočil do křoví, pak je to přesně tohle. Víte, jaké to je dělat 15 let vodiče veganovi? Vždy jsem sebou raději nosil toaletní papír pro Scotta. Dělal jsem si z něj neustále srandu, že měl mít místo hlavního sponzora Brooks raději nějakou značku toaletního papíru. Určitě by tím zaujal širokou veřejnost.

SR: Jsi spokojený s vyobrazením tvé postavy v knize?
DO: Zkušený spisovatel by to sepsal snad více decentněji, bez zbytečného odklonu od hlavního děje knihy. Je mi jasné, že konzervativnější rodiče asi ze mě po přečtení některých pasáží nebudou nadšení ( house of gravity - doupě, kde byla gravitace silnější než jinde v okolí :) ) a byli by raději, ať se od jejich dětí držím dál. Určitě nechcete, aby ke mě teenageři vzhlíželi za to, jaký jsem byl v jejich letech.

Žádné komentáře:

Okomentovat