úterý 11. listopadu 2014

rodinná H10 / prolog Lysacupu

Poslední říjnový týden v podstatě nevyběhnu z baráku, přehazujeme si doma podzimní variace bakterií, virů. Přesto se cítím v sobotu dobře, dopoledne si s Kubou zaběhneme jeho první závod, je dost nevyspaný, a tak tu společenskou událost úplně nehltá. Vše se mění na startu, kde se nad námi tyčí nafouknutý oblouk a toho velmi zajímá. Když mu ukážu o kus dál druhý a řeknu, že tam poběžíme, hned se mu rozsvítí oči radostí, ani plačící děti mu výjimečně nevadí. Stojíme v několika řadách, takže o divoký závod nepůjde. Po odstartování si pomalu hledáme cestu a od půlky trasy to trochu rozběhneme. V cíli dostane Kubík pár drobností za účast a pomalu opouštíme místo dění. 

Tento den si zazávodíme celá rodina, před hlavním startem si Gabka střihne svůj druhý letošní, ostrý běh, tentokrát na vzdálenost 3333m. Je trochu nesvá, protože pravidla závodu zakazují hudbu v uších. Potřebuje slyšet "nádech, výdech" :-) , jinak ji to prostě neběží. V cíli ji vítám přesně po 18 minutách. Zklamání je viditelné, já mám naopak radost, že nekulhá, apod. , je to sprintér na dlouhé tratě, takže v úplných začátcích po každém tréninku skoro nemohla chodit. Myslela si, že po dvou poctivě odběhaných měsících tréninku bude výsledek lepší než na jaře, jenže si neuvědomila, že právě pravidelný trénink může ze začátku naopak trochu výkonnost přibrzdit fyzickou únavou, která až po čase rychleji "vyprchává" z těla a pocity, rychlost se lepší. Zimní příprava ji určitě otevře oči.



Teď už stojím na startu pro změnu já i se všemi členy Pepa Teamu, kteří se dnes odhodlali zaběhnout si v domácím prostředí závod na 10km. Jenže lidí je tady tolik, že odskočení do křoví a následný návrat se rovná odstupu 20s po odstartování. Tomu čelíme s Lukášem Krejčím, a tak nezbývá, než se postupně prodírat davem a nabírat závodní rychlost. Lukáše neustále trochu znervózňuji svou přítomností a pobízením k rychlejšímu běhu, jenže i když se snažíme jak jen to jde, první km běžíme za cca. 4:20. Na 2.km se mi už vzdaluje a každý si běžíme svůj závod. Dav lidí se už dostatečně roztáhl a lze se posouvat vpřed bez větších potíží. H10 obsahuje tři okruhy o délce 3333m, po prvním kole se nakonec cítím trochu vybitý, ale zanedlouho se opět začnu naplno koncentrovat a běží se dobře. Takto zdolám všechny tři okruhy v konstantním tempu, pouze na cílové rovince 200-300m zkouším sprintem a docela se mi daří nasazené tempo udržet do cíle. Časomíra ukazuje posunutí OR o pár sekund (42:15), čas čipu je ještě líbivější (41:54). 



Večer si užijeme nejprve vyhlašování výsledků, kdy se i zástupci Pepa Teamu několikrát objeví na pódiu a později si připijeme na zdraví a debatujeme o tom, co se událo, nebo o budoucích plánech.

Druhý den ráno mě čeká další výzva a to Prolog Lysacupu. Nikdy jsem tuto etapu neběžel, a tak jsem se těšil na novou trasu a známé tváře. Po těžším tréninku, nebo závodě spím v kompreskách a rozdíl je velký, i dnes jsem cítil pouze mírné napětí v lýtkách, rozběhávat se mi ale moc nechtělo, takže jedno kolečko po areálu, kde byl start závod, mi stačil. Sotva dorazíme, už po nás chtějí autogram :-) , to bylo na triko pro Davida "Fleryho" Flašu, který jde o pár dní později pod kudlu, bude mít upgrade kolena, tím pádem je pro něj tato sezona odpískaná, ale příští určitě vyhraje! Úvod je moc pěkný, místní skokani nám předvedou své umění, tohle vidím poprvé naživo a je to z mého pohledu dech beroucí záležitost, nikdy bych nic podobného nedokázal. Po úvodním ceremoniálu se nasardinkujeme k sobě a při druhém pokusu o odstartování valíme vpřed. No, opět jsem se mohl o pár pozic posunout dopředu, desítky lidí postupně předbíhám, než najdu své hlavní soupeře, příště budu chytřejší. Zdolat v tomto davu schody vedoucí podél můstků je docela oříšek, raději volím prohlubeň vedle schodů, přede mnou fešná slečna, které nakonec i trochu pomáhám, klouže to na kořenech stromů a krpál je to pořádný. Z počáteční euforie mi rychle "zhořknou" lýtka, stehna, naštěstí se pouštíme zpět ke startu, abychom si schody ještě jednou zopakovali. Tady se mi daří nohy trochu vytřepat a při druhém výstupu už opravdu volím schody i zábradlí :-) . 



Až po tuto úroveň mám na dohled Radima Liptáka i Rosťu Trávnička, kterému jsem vždy lehce utekl z kopce, protože ho trápily křeče z H10. Chlapiska pak rozdmýchali oheň v kotli a plnou parou vpřed mi mizí v dáli. Netuším, co mě čeká, ale trasa je zatím běhavá, pořád získávám pozice, u schodů mi holky hlásili 186. místo , teď slyším o 10 míst lepší pozici. Mírný seběh, to jsem potřeboval! Jakmile se dostáváme do přímé viditelnosti s Velkým Javorníkem, čekám, kdy se cesta zlomí a půjdeme po čtyřech nahoru. Kopec je blízko a my nějak nízko, to se mi nelíbí. Z rovné cesty se začnou tvořit serpentiny, které mi v závěru dávají zabrat, ale v cíli jsem nakonec pod hodinu, vyjma 3v1 a Silvestrovské etapy bych chtěl ostatní trasy zvládnout do 60 minut. Tak jo, mám to za sebou, zážitek parádní, už mi to chybělo, odpálit se pořádně v jednom kopci. Tak kdy dostanu další dávku LC? :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat